Zájezdy do Irska pořádá:
CK Mayer + Crocus,
Podolská 33, 147 00, Praha 4
Lidická 35, 150 00, Praha 5
tel: 241 432 483 fax: 241 432 027
www.poznavaci-zajezdy.cz
Irsko je rozděleno na dvě části, Irskou republiku a Severní Irsko, které je součástí Spojeného království Velké Británie (bývá někdy také označováno jako Ulster a připadlo při rozdělení Irska v roce 1921 Velké Británii z důvodů, které jsou podrobněji popsány v Dějinách Irska.). Hlavním městem Irské republiky je Dublin, hlavním městem Severního Irska je Belfast. Irská republika má parlamentní systém vlády, parlament Severního Irska byl v roce 1972 nejprve pro neschopnost rozpuštěn, správu území převzal Londýn, ale v roce 1998 byl opět ustanoven. Irsko je jednou z nejméně lidnatých a nejméně průmyslových zemí Západní Evropy. Situace se však pomalu začíná měnit, neboť v současné době je jeho ekonomika jednou z nejvíce vzkvétajících. Irsko je jedním z největších vývozců počítačového softwaru a výnosy z informačních technologií předčí výtěžek z celé zemědělské činnosti. Severní Irsko je z velké části dotováno Británií, loďařství (v loděnicích Belfastu byl například postaven i bájný Titanic) a velké průmyslové aktivity jsou na ústupu, třicet procent populace je nějakým způsobem zaměstnáváno vládou. Klid zbraní v dnešní době přináší nárůst turistického ruchu.
Irsko se dělí na 32 hrabství, z nichž 26 tvoří Irskou republiku a 6 Severní Irsko.Ostrov zabírá rozlohu přibližně 85 tisíc kilometrů čtverečních, z toho Irská republika zaujímá 83 procent. Obvod ostrova měří přibližně 5631 kilometrů, nejvyšší hora Irska – Currantuohill 1038 metrů nadmořské výšky. Nejdelší řekou je Shannon s 259 kilometry .Irsko má průměrné teploty okolo 10 stupňů Celsia. Moře v okolí ostrova je díky Golfskému proudu poměrně teplé, sníh je zde relativně vzácný, často zde však prší, někdy každý den po celé týdny.(Nutno pamatovat na pláštěnky).
Právě díky výrazným srážkovým úhrnům je Irsko země, která na první pohled své návštěvníky uchvátí sytou zelení. Zelený ostrov posetý domky s doškovými střechami a velké množství příjemných hospůdek s příjemnou hudbou, humorem a poezií. Je to jedna z nejméně zdevastovaných zemí západní Evropy. Irsko, to je krajina dokonalé krásy, přezdívaná Butlerem Yeatsem, nositelem Nobelovy cena za literaturu, „krajina touhy srdce“. Krajina nabízející nespoutaný prostor a pocit okouzlení. Touha srdce se naplní těm, kteří se na chvíli zaposlouchají do její krásy, podlehnou jejímu kouzlu, kouzlu krajiny někdy skalnaté a drsné, jindy sytě zelené, starým městům i malým vesničkám, lidem, jazyku, tradicím .
Labyrinty kamenných zdí vypráví o staletích obdělávání neúrodně půdy, která vydává jen trny a hloží, megalitické hrobky typu Newgrannge jsou upoutávkou na předkřesťanské období dějin, ruiny a zbořeniště klášterů vypráví o dobách zašlé slávy doby světců a učenců. Člověk nemusí být zrovna nábožensky založený, aby podlehl kouzlu irských klášterů. Často bývaly stavěny ve volné přírodě na tak krásných a odlehlých místech, že se člověku až tají dech. (Glendalough, Jerpointské opatství, Cashelská skála).
Hrady a tvrze s typickými vysokými věžemi, sloužícími jako pozorovatelny, vypráví o neklidných dobách historie a neustálých nájezdech nepřátel .(Kilkenny, Blarney, Carrickfergus, Dunluce). Velké domy a šlechtická sídla svědčí o slávě a bohatství, kamenné chatrče o bídě utlačovaných. V zemi, která poznala tyranii, hladovění a vyhánění z rodné půdy, krystalizovala irská povaha. Těžkostem čelit vtipem, s porážkou se vyrovnat s humorem a rány osudu přijímat s vědomím, že by mohlo být ještě hůř. (Irsko je zemí, která má jedny z nejtragičtějších dějin vůbec).
V Irsku se ctí pohostinnost, ve venkovských komunitách nikdy nenechá soused souseda ve štychu, jedná – li se třeba o sklizeň sena. Každá doba je vhodná pro přátelský rozhovor v útulné městské hospůdce nebo na zastávce autobusu. Jakoby se Irové s potřebou přátelského poklábosení již rodili. Zaskočit za sousedem a vyslechnout, co je nového, jakoby patřilo k národním prioritám. Konverzace s množstvím vytříbených frází a vtipných metafor patří k jistému druhu zdejšího umění. Dvojí lingvistická tradice, irská gaelština a angličtina, dala mluvenému i psanému slovu zvláštní půvab a možná i proto tato malá země výrazně přispěla do pokladnice světové literatury.(Shaw, Beckett, Yeats, Wilde. Swift. Joyce).
Irsko čítá kolem 5,2 milionů obyvatel, z toho 3,6 žije v Irské republice a 1,6 v Severním Irsku. ( Je třeba zmínit, že před velkým hladomorem v roce 1845 čítala země okolo 8.milionů lidí.)
Irsko je jedinou zemí na světě, která má ve státním znaku hudební nástroj – harfu. A není to náhodou. Irskou hudbu poznáte na první poslech, stačí když se projdete kolem některého z irských „pabů“ na Starém městě. Na populární scéně prorazili zejména U2, Sinead O Connor, Enya, Cranberries, Boyzone. V jejich hudbě se odráží tradice irské lidové písně.
Irové jsou veselý a povídavý národ. V Severním Irsku jsou v diskusích o tzv. „nepokojích“ trochu ostražití, čemuž je tato tvrdá realita naučila, v Irské republice se k těmto tématům staví spíše s odevzdanou lhostejností. Izolovanost ostrova vede k určité uzavřenosti irské společnosti a k mírné konzervativitě vzhledem ke kulturním odlišnostem ( rasová, sexuální)
Náboženství hrálo v dějinách vždy významnou roli. V Irské republice je 95 procent katolíků, v Severním Irsku 65 procent protestantů. Katolická církev v Irsku zastává tradičně konzervativní názory – zákaz antikoncepce, nerozlučitelnost manželství, ochrana nenarozeného života. Vztah k církvi je v Irsku spíše tradiční, to znamená především zvykový bez hlubšího prožívání víry.
Nejvýznamnějšími irskými sporty jsou gaelský fotbal, což je modifikace fotbalu evropského, kde hraje 15 hráčů v každém mužstvu s míčem o trochu menším než je míč normální a smějí se jej dotýkat i rukama, irský pozemní hokej a dostihy. Rozšířené jsou také všechny kolektivní sporty jak je známe z Evropy, například fotbal a rugby.